Rozdíl oproti klasickému kulatému seskokovému padáku je v tom, že klasický padák funguje v podstatě jako cedník vzduchu, kdežto padákový kluzák je skutečné křídlo, které se musí neustále pohybovat dopředu, jinak se zřítí jako každé jiné letadlo. Moderní seskokové padáky sice již také pracují na principu profilovaného křídla, avšak oproti paraglidingovému křídlu jsou menší a mají mnohem nižší klouzavost. Pod pojmem klouzavost si můžeme představit schopnost padáku doletět co nejdále s určitou výškou. Dalo by se říci, že se tím určuje výkon padákového kluzáku.

S padákovým kluzákem startujeme buď rozběhnutím z kopce (na který je nutno většinou v potu tváře vynést zhruba 16kg batoh s vybavením) nebo startem za pomocí speciálního navijáku a lana. S padákovým kluzákem zásadně neskáčeme z letadla. Paragliding není parašutismus. Hodně lidí si plete pojmem paragliding s parasailingem, což je létání na špagátku za motorovým člunem a je k vidění v každém větším přímořském letovisku. Paragliding je skutečné bezmotorové létání, které pro svůj let může využívat jak svahové proudění tak termické proudění, přičemž doba letu může přesáhnout několik hodin a lze urazit i několik stovek kilometrů (světový rekord drží momentálně Australan Godfrey Wenness, který 16. listopadu 1998 uletěl na křídle Advance Omega 4/2 rovných 335 km).

Než poběžíte do první školy padákového lítání tak byste si v první řadě měli uvědomit, že létání znamená opustit matičku zemi a pohybovat se ve výškách průměrně 300 – 1.000 metrů nad zemí (světový výškový rekord drží Angličan Robbie Whittall, který 6. ledna 1993 nastoupal 4526 metrů nad start). Tuto nezvyklou situaci však někteří lidé mohou nést poněkud těžce a mohou trpět závratěmi, panickým strachem či jinými zákeřnými projevy, které mohou skončit tragicky.

Často se setkávám s názorem, že paragliding je nebezpečný sport. Já bych řekl, že je to sport rizikový, protože riziko tam samozřejmě určité je, stejně jako je rizikové třeba řízení auta. Naprostá většina všech úrazů, ke kterým u paraglidingu dochází je totiž způsobena samotnými piloty. Ať již špatným odhadem povětrnostních podmínek, přeceněním vlastních schopností, zbytečnými frajeřinkami v malé výšce, chybnou pilotáží apod. Ano, je zde jisté drobné riziko, kdy do létání nečekaně zasáhne matička příroda, ale osobně neznám nikoho, kdo by si za své zranění nemohl sám a vlastní vinou. Vlastně ano! Podobně jako v autě, do vás může nabourat nějaký jiný pilot. No a aby k tomuto nedocházelo, tak je samozřejmě nutné dodržovat jasné pravidla při létání a chovat se tak, abyste za žádných okolností neohrozili životy jiných pilotů ať už na padáku, závěsném kluzáku (rogale), větroni či jiném letadle.

(převzato z serveru Paragliding.cz)