Po získání dvou samot z německého majetku na „Třebovských stěnách“ bylo nutné tyto chalupy upravit pro používání, uskladnění letadel, pro krátké ubytování a pro garážování automobilů. Všechny úpravy a přístavby byly prováděny členy klubu, kteří se účastnili leteckého výcviku. Horní chalupa (viz fotografie) měla nově postavenou stodolu o rozměrech 10 x 15 metrů a byla používána k hangárování letadel. Dolní chalupa měla dvě místnosti a byla upravena pro ubytování. Za přispění truhlářství p.Slámy z České Třebové zde byla vyměněna okna. V blízkosti této chalupy vyvěral jediný pramen pitné vody na tomto pohoří. Pozemky, patřící k těmto stavením byly upraveny jako zahrady s ovocnými stromy. Celý prostor jsme oplotili pěti řadami ostnatého drátu.
V roce 1947 jsme získali polovinu ubytovacího baráku (lágru) v Opatově, který byl po rozebrání převezen na Stěny. Zde se z něho měl postavit další hangár. Pro převoz byla upravena cesta ze Skuhrova až k našim samotám. Pro stavbu byly z Břeclavi dovezeny obloukové dřevěné nosníky o rozpětí 10 metrů a dále bylo zakoupeno a dovezeno 8000 ks cihel. Ke stavbě již však nedošlo, materiál byl ze Stěn odvezen a použit jinde.
Z těchto řádků si každý dokáže představit, kolik práce zde bylo bezplatně uděláno a jak velké škody vznikly tím, že nám bylo následně nařízeno ukončit činnost této základny (důvod – nebyl zde telefon).
Pro možnost využití svahových větrů byl ve spolupráci s lesním závodem Skuhrov vykácen v prostoru chalup průsek. Výcvik byl prováděn nejdříve s pomocí gumového lana, později se začal pro vzlety používat startovací motorový naviják. Na Stěny tehdy přijížděli mnozí Třebováci a s velkým zájmem přihlíželi leteckému výcviku ve spojení s rekreačním pobytem v pěkném prostředí.
K výcviku, který byl prováděn každou sobotu a neděli, byla nutná účast nejméně 12-ti lidí. Dopravu na „Stěny“, jak našemu letišti říkali, si zajišťoval každý sám podle svých možností. Nejvíce účastníků jezdilo na kole nebo pěšky. Autobus do Skuhrova žádný nejezdil. Jednou z možností bylo svezení s Otou Řehákem, který vlastnil bojový obojživelný automobil, pozůstatek po německé armádě. Nazvali jsme je „ponorka“. Měl otevřenou karosérii a býval tak naložený zájemci o svezení, že už nebylo kam se vejít. Norma byla 8 lidí. Tímto automobilem se také vyvážel startovací naviják na plochu. Většina účastníků létání přijela na „Stěny“ již v sobotu. Podmínky na přespání a večerní táboráky dávaly příležitost pro rekreační využití.
Letový den začínal nástupem u vlajky v 8.00 hod. ráno. Kdo se nezúčastnil nástupu, nebyl vzat tento den do výcviku. Vlajka našeho aeroklubu o rozměrech 50 x 60 cm, byla bílé barvy s modrým pruhem o průměru 30 cm. V něm byli tři rackové. Výcvik na kluzácích se prováděl nejvíce na kopci severně od Skuhrova, kde převýšení, svahové a prostorové podmínky byly pro létání nejpříhodnější. Prováděl se výcvik na zkoušky A+B po startu pomocí gumového lana. Na úpatí tohoto kopce byl malý rybníček, který byl využíván k pokřtění nového pilota. Po letu, kterým splnil podmínky zkoušky A nebo B byla také zavedena povinnost zaplatit v hostinci ve Skuhrově u pana Drobného tři tupláky piva. Do hostince jsme rovněž docházeli v neděli na oběd, který pro nás uvařila paní hostinská.
Pro složení zkoušky „A“ bylo nutné vykonat průměrně 40 letů, pro složení zkoušky „B“ dalších dvacet. Při představě, že letové dny se uskutečňovaly jen v sobotu a v neděli je zřejmé, že pokroky ve vycvičenosti pokračovaly jen pomalým tempem. Vzhledem k tomu, že pro každý let bylo třeba napnout gumové lano a po letu se musel kluzák dopravit na startovací místo na kopci jistě každý pochopí, že v odpoledních hodinách se dostavovala značná únava, která prověřovala zájem a výdrž členů našeho aeroklubu o létání. Kolektiv, který na letišti „Stěny“ létání provozoval byl dokonale stmelený a duch, který zde vládl byl více než kamarádský.
Po zahájení létání s větroni, při využití vznosných větrů východního směru pro svahové plachtění a při velkém výskytu stoupavých proudů v tomto prostoru se uskutečňovaly lety v trvání více než pěti hodin, což byla jedna z podmínek pro získání odznaku „stříbrné C“. Další podmínkou pro získání tohoto odznaku bylo dosažení převýšení 1000 metrů i více. V rámci výměny zkušeností byl udržován kontakt s Aeroklubem Moravská Třebová a Vysoké Mýto, které byly na stejné úrovni vycvičenosti.
Létání Českotřebovského aeroklubu na letišti „Stěny“ bylo zahájeno v jarním období roku 1946 a poslední lety na tomto letišti byly uskutečněny 17.10.1951. Při výcviku na kluzáku prováděných startem pomocí gumového lana bylo uskutečněno 2000 startů. Následným používáním startovacího motorového navijáku bylo uskutečněno 3120 startů. Na větroních bylo nalétáno asi 800 hodin.
Po celou dobu létání na tomto letišti prováděl instruktora výcviku Ota Řehák. Výcvik vedl opatrně a s přehledem o každém jednotlivci. Za léta provozu nedošlo k žádnému úrazu. Předsedou aeroklubu byl Alois Řehák, strojvedoucí ČSD, jeden z prvních budovatelů rozvoje létání v České Třebové od jeho začátků v roce 1926. Měl největší zásluhu na všech úspěších a na veškerém materiálním vybavení, které jsme získávali z ústředí aeroklubu. Byl to on, kdo zval představitele z ústředí a přiváděl je na „Stěny“, získával je pro podporu jeho snahy vybudovat zde letiště větší a vybavenější. Byl vždy ochoten věnovat aeroklubu všechen svůj volný čas. Byl zklamaný a nešťastný (a s ním dalších vycvičených 33 pilotů, kteří létání na stěnách provozovali), když bylo rozhodnuto o ukončení zdejšího provozu a odevzdání zařízení a letadel do Ústí nad Orlicí.
Od roku 1995 uskutečňujeme na těchto místech každý rok koncem června setkání bývalých účastníků létání. V období provozování létání byl na letišti odstraněn pomník, který však byl nyní při těchto našich setkáních znovu postaven a na něj byla umístěna deska se jmény členů aeroklubu, kteří zde provozovali létání. Na tato setkání přicházejí spolu s námi, seniory, kteří jsme nyní rozseti po celé republice, i mladší členové nynějšího aeroklubu.
Po rozhodnutí ukončit létání na Třebovských stěnách projevilo několik členů snahu zachovat létání v České Třebové. V oblasti kolem „velkého hangáru“ byly plochy obhospodařované JZD. Tito nadšenci nechali zpracovat katastrální plánek návrhu na zřízení letiště, se kterým se dožadovali podpory u tehdejších představitelů MNV. Podporu nezískali a naopak vyslechli, že se v „České Třebové se letiště budovat nebude, protože je zde výborná bonita půdy, které by bylo škoda. Letiště se bude budovat v Ústí nad Orlicí.“ Názor na tuto věc byl změněn až o mnoho let později v roce 1992, kdy zástupci našeho aeroklubu úspěšně jednali ve spolupráci se starostou města ing. Z.Langem se zdejší společností Agrozus o pronájmu plochy pro letiště v prostoru podél nové komunikace do bývalého lomu při Skuhrovské silnici. Na této ploše se nám v loňském roce na podzim a letos v květnu podařilo vybudovat malý hangár. V roce 1992 byla aeroklubu vrácena v dezolátním stavu budova na Lidické ulici, předtím užívaná automotoklubem Svazarmu. Velké náklady na úpravu objektu uhrazujeme pronájmem firmě PEOL. Katastrální zaměření této budovy provedla geodetická kancelář ing. Kabrhela bez nároku na úhradu.
Josef Gregor 1997